Ranní přípravy a přesun do mariny
Co vám budu povídat, ráno je trochu kruté. 😀 Spát jsem šla fakt pozdě a dnes musím pobalit svůj hotelový kancl a přesunout se do Alimos Mariny. Zvládám to pár minut před check-outem z hotelu. 😀 Moje první cesta míří do pekárny, pro ledové kafe a pozdní snídani (no, spíš lehký oběd). Z Piraeu jede k marině podél pobřeží přímý autobus, tak čekám, až dorazí a přesouvám se vyhlídkovou trasou. Dopravní prostředky tu jsou v naprosté většině klimatizované, takže se v MHD nepotíte, na stranu druhou je to trochu teplotní šok, když člověk zase vystoupí. Druhou specialitou je systém zastávek na znamení. Vlastně všechny zastávky autobusu jsou řešeny tímto způsobem, takže kromě počítání stanic je třeba sledovat polohu, aby člověk vystoupil tam, kde chce. Mě se to daří a tak kolem 12h vystupuji u mariny, kde máme sraz s hlavním kapitánem Michalem i všemi členy obou posádek. Jedeme totiž společně dva katamarány. Musím projít přes skoro celý areál, abych našla molo dle instrukcí, a pak už jen vyhlížím česky hovořící skupinu. Osobně znám jen dva páry – kamarády co jedou se mnou a pak hlavního kapitána, který si vzal na starost veškerou organizaci. Čekám naštěstí jen chvíli, v mezičase mne oslovuje nemálo zdejších brigádníků, kteří nabízejí dopravu nákupu až na loď a tak budeme později mít z čeho vybírat.
První dojmy
Náš Lagoon 420 už prý je ready a máme dorazit. Jdu tedy s Michalem, protože právě kvůli seznámení se s katamaránem, jeho ovládáním a jeho odlišnostmi od klasické jednotrupé plachetnice, tu jsem. Zástupce charteru už na nás čeká. Začínáme papírováním, podpisem různých dokumentů, kontrolou crew listu a předáním inventárního seznamu za účelem vlastního check-inu. Dostáváme upozornění ohledně baterií, které nám je opakováno ještě několikrát. Prý jsou nové, ale aby byly v dobré kondici, je třeba hlídat napětí nad 12V. Doporučuje být každou druhou noc na elektřině a denně 5-6 hodin mít v provozu motor, kvůli dobíjení. Loď má i solární panely. No, možná jsme tady měli trochu zbystřit, ale o tom jindy.
Seznámení s katamaránem a technická kontrola
Procházíme funkčnost klimatizace, motorů, generátoru, WC a odpadní nádrže a ukazuje nám i veškeré kohouty, přepínače a nezapomíná ani na vysílačku a navigační přístroje. Než si tohle všechno projdeme, přichází bouřka a pořádný liják. Ještěže jsem si batoh s notebookem vzala s sebou. Kufřík se zbytkem věcí ale zůstal s ostatními na mole a tak nejspíš mokne. Dokončujeme technickou prohlídku, Michal platí kauci a dává týpkovi z charteru svoje kapitánské licence, aby nám mohl později donést řádně orazítkované dokumenty umožňující vyplutí.
Ubytování na katamaránu
Kolegové z posádky se objevují s dotazem, zda už můžou přinést ty zmoklé kufry 😀 Michal s nimi odchází, aby dohlédl i na přebrání druhého katamaránu a já zůstávám sama. Venku už sice neprší, ale pracovníci charteru dokončují mytí lodi, tak nemá smysl jít se hrabat do bakyst a kontrolovat, zda máme všechny háčky, lana, kyblíky, kotvu a bezpečnostní prvky. Zapínám tedy nakonec na chvíli notebook a pouštím se do práce. Lagoon 420 má 4 velké kajuty přístupné ze salonu a jedno spací místo přístupné oknem z přídi. Tam bych měla teoreticky spát. Přiznám se ale, že v okamžiku, kdy jsem tuto “kajutu” uviděla, tak jsem okamžitě věděla, že tam já určitě nocovat nebudu. Nevadí, vybírám si tedy největší “kajutu” na lodi a ubytovávám se v salonu. Aspoň to budu mít všude blízko.
Neúspěšný oběd v marině
Přichází posádka se všemi zavazadly (až na můj kufr, ten skončil u druhé posádky) a pouští se do ubytování a vybalování. Máme jídelníček na celou plavbu složený z jídel od Hotovky.cz. Sice jsem skeptická ke svíčkové v Řecku, ale aspoň se to jen ohřeje a je hotovo. Domlouváme sraz ohledně odchodu na nákup a do té doby kapitán velí rozchod. Zavírám notebook a vyrážíme s Martinem a Adél na něco malého do restaurace v marině. Bohužel to není úplně šťastná volba, všechno jim tu trvá a ceny jsou s přístavní přirážkou. I přesto objednáváme pivo a tzatziky. Problém ale nastává u placení, kdy se obsluha tváří, že je problém rozpoložkovat nám to na osoby. Nakonec to částečně vyřešíme, ale jsme tak naštvaní, že jim nechceme nechávat dýško. To prý ale není možnost, nedat dýško…tak klikám “jiná částka” na tom jejich platebním terminálu a zadávám jako tip velmi malou částku limitně se blížící nule. Pán není rád, ale tak nějak s těmi cenami a rychlostí všeho nevím, zač bych mu to dýško měla dávat. Naštvaní odcházíme, a jelikož zbytek v mezičase už vyrazil na nákup, tak si jdeme aspoň do nejbližšího Sparu pro pití a pivo.
Poslední přípravy před plavbou a večeře
Navečer přijíždí i poslední dva členové – Markéta s Honzou. Dáváme tedy rychlý briefing, především k WC a upozornění na rozbíjení nádobí (střepy na lodi nechceme), rozdělujeme si služby na vaření a úklid a máme rozchod. Poučeni z předchozích nezdarů, jdu s nově přiletivšími na večeři do restaurace vzdálené asi 15 min. Deniz Meze se ukazuje jako dobrá volba. Mají to tu výborné – tzatziky, kebab, řecký salát a domácí vínko. Cestou zpět jdeme ještě pozdravit druhou posádku a já si konečně vyzvedávám svoje zavazadlo. Jdeme brzy spát, zítra nás konečně čeká vyplutí.
